Sparta PrahaKSC LokerenAnderlecht BruselBorussia DortmundAS Monaco1. FC NürnbergKS SamaraAS Cannes (3. liga)Reprezentace
Jako neznámého hráče z divizního Milevska přivedlo Honzu v polovině devadesátých let sparťanské vedení. Okamžitě zaujal neortodoxní hrou, ve spolupráci s Vratislavem Lokvencem tvořili takřka neudržitelný útočný tandem. Sparta však nedokázala přednosti budoucí kanonýrské superstar dostatečně odhadnout a využít, a tak následoval přestupu do belgického Lokerenu.
Během tříletého angažmá v Lokrenu se naplno projevily střelecké vlohy českého kanonýra. A protože se chtěl stále zlepšovat, zapracoval na rozvoji svých pohybových možností a na hřišti se to okamžitě projevilo. Během necelých sto startů po boku svých krajanů Romana Vonáška a Václava Budky nastřílel 43 branek. Stal se pro skromný belgický klub takřka neudržitelný, přestože se jeho služeb zbavoval jen nerad. Po tříletém působení ale následoval přestup do nejbohatšího tamního klubu Anderlechtu Brusel.
Dalších 43 gólů v belgické lize přidal Honza v Anderlechtu, kde se stal rychle miláčkem ochozů a rychle přišly i první klubové úspěchy. V letech 2000 a 2001 slavil v bruselském klubu mistrovský titul a pošilhávat po něm proto začaly logicky kluby ze silnějších evropských soutěží. I proto netrvalo bruselské angažmá déle než dva roky - pak se přesunul do německé Bundesligy, kde si ho vyhlédla Borussia Dortmund.
Do Dortmundu přišel na jeho vrcholu v době, kdy už tam krátce působil reprezentační spoluhráč Tomáš Rosický. S ním vytvořil nerozlučnou dvojici a hned po první sezóně v žluto-černém dresu získali německý titul, k čemuž přispěl Honza jedenácti góly. Další úspěch přišel o rok později, kdy se probojoval až do finále Poháru UEFA. Na Dortmund chodí tradičně nejvíce fanoušků ze všech bundesligových stadionů a osmdesátitisícový kotel často svému ostrostřelci aplaudoval ve stoje. Jeho střelecký apetit navíc v dalších sezonách narůstal a až do svého odchodu v roce 2006 se jeho střelecká produktivita pohybovala okolo neuvěřitelných padesáti procent. Celkem na Vestfálském stadiónu nastřílel 59 gólů, tolik jako v žádném jiném klubu své kariéry.
Následoval přestup do francouzského Monaka, kde se Honzovi natolik zalíbilo, že se tam na závěr své hráčské kariéry vrátil a působil v nedalekém Cannes. V Monaku sice tolik gólů kvůli jinému hernímu stylu nenastřílel, ale tamní životní styl a pohoda rodinného života mu učarovala. Po roce a půl ale ještě jednou zkusil návrat do Německa.
Nedlouhé angažmá v Norimberku ale nebylo příliš šťastné. Klub přes příchod razantního střelce neměl dostatečnou sílu a boj o záchranu neustál. I proto Honza po půlročním pobytu znovu měnil dres a v létě 2008 se vydal do Ruska, kde o něj velmi stály Křídla Sovětu Samara. Tam už ale zamířil jako hráč bez reprezentačních povinností - po ME 2008 totiž poprvé ukončil nebývalé úspěšnou kariéru v národním týmu.
I během angažmá v ruské Premier lize pokračoval Honza ve své obvyklé střelecké produktivitě blížící se padesáti procentům. Mezi fanoušky klubu byl velmi oblíben, ale s dostatečným předstihem upozornil, že po roce a půl zamíří zpět za rodinou, která s ním v Rusku nebyla. I proto se začal pohlížet po dalším angažmá na jihu Francie, kde by si prodloužil kariéru a současně mohl být s rodinou, jež mu během východoevropského působení scházela.
Přání na závěr kariéry někde na jihu Francie se Honzovi splnilo. Počátkem roku začal nastupovat za třetiligové Cannes, které mu vyhovuje po všech stránkách. "Ještě mám smlouvu na jeden rok a tu hodlám dodržet. Chtěl bych s Cannes postoupit do druhé ligy a pak s kariérou nejspíš skončím," řekl koncem května 2010 český fotbalista deníku Sport.
V historii českého fotbalu bude Jan Koller zapsán věčně zlatým písmem. Do národního týmu se sice dostal o něco později než řada jeho spoluhráčů, ale o to rychleji na jeho kontě přibývaly starty a především góly. I proto překonal největší střelecké legendy českého fotbalu a zůstává nejlepším střelcem historie s 55 brankami. I díky němu český celek v první dekádě nového století získával na mezinárodním fóru řadu úspěchů a pro fanoušky se stal nenahraditelnou postavou na hrotu české ofenzivy. Zúčastnil se ME v letech 2000, 2004 a 2008 i MS 2006, v roce 2004 došel s týmem až do semifinále. S reprezentací se rozloučil nadvakrát - nejprve po EURU v roce 2008, ale o rok později se vrátil aby týmu pomohl k postupu na mistrovství světa. Po utkání na Slovensku v září 2009 však své působení v mužstvu na vlastní žádost definitivně ukončil. "Přenechávám to mladším spoluhráčům, už na to skutečně nemám. Byl to omyl, že jsem sem přijel," prohlásil tehdy.
